AIRSOFTOVÝ TÝM

O naší účasti na Ultimate Battle 2013 rozhodl především fakt, že se místo konání nachází poblíž chalupy našeho velitele Butche, který na tuto akci narazil na stránkách AS Portálu. Přihlásili jsme se a v pátek 28. června jsme vyrazili dvěma auty směr Polička. Na smluveném místě nás vyzvedlo auto organizátorů z týmu Airsoft Bystré a eskortovalo nás do tábora. Zaparkovali jsme vozidla a dali se do budování ležení – dva stany a jeden přístřešek. Hned u tábora měli organizátoři malou chajdu, ohniště, nějaké lavice a sedačky a hlavně pípu a malý gril. Když už se sešeřilo a my měli postaveno a vybaleno, vydali jsme se ochutnat klobásku a místní Poličské pivo. Z celé společnosti čišela dobrá nálada, evidentně tam většina nebyla poprvé, až na nás. Po pár pivech a klobásách jsme byli organizátory rozehnáni do svých ubikací, abychom byli druhý den fit.

Ráno jsme si po lehké snídani (opečená slanina, díky Lukýno!) připravili výstroj a vydali se k ohništi, kde probíhala registrace a měření úsťových rychlostí všech zbraní. Poté jsme se sešli na vedlejší louce u aut, kde jsme se rozdělili na dvě strany a vzájemně se opáskovali. My, jakožto Armáda, modře a Milice žlutě. Pak nám byl vysvětlen herní systém vlajek. Na hracím území se nacházely tři místa s vlajkami, všechny v držení Milice. Úkolem Armády bylo je obsadit a vyvěsit vlajku své barvy. Vítězem měl být ten, jehož tři vlajky budou vztyčeny a souběžně udrženy vztyčené minimálně půl hodiny. Po doladění detailů jsme se přesunuli cca kilometr a půl do herního prostoru. Byly nám rozdány mapy s pár orientačními body, pro obě herní strany trochu odlišné. Vyrazili jsme do základny Armády, jejíž hlavní funkcí bylo mrtvoliště, a Milice se vydala do té své. Odtud jsme vyrazili v několika skupinách za naším prvním úkolem – lokalizování vlajek. Po pár přestřelkách našla naše skupinka (BSB + neznámý sniper) první vlajku a s pomocí přivolaných posil jsme ji i dobyli. Ale zbylo nás jen pět a proti přesile žlutých, kteří se na nás vzápětí sesypali, jsme pozici u vlajky neuhájili. Ani Milice si ji neužila dlouho a vlajka padla opět do našich rukou. V průběhu dne jsme se vydali dobýt nejodlehlejší ze stanovišť s vlajkou. Jen v pěti jsme obchvatem obešli nepřítele a z boku se dostali až k vlajce Milice, která ale nebyla vůbec chráněná. Vyvěsili jsme tedy modrou vlajku a čekali. Po chvíli dorazilo pár našich, kteří se posléze rozhodli potrápit Milici u poslední, třetí vlajky. My jsme setrvali na místě a vlajku jsme “bránili“ až do té doby, než nás napadl nepřítel . Za pomocí dýmovnic a značné přesily se jim podařilo prolomit naši obranu a ani pozdě dorazivší posily nedokázali zabránit, aby vlajka padla do rukou Milice. Poté jsme se vrátili na naši základnu, kde nám bylo organizátory řečeno, že se chystá střet obou stran okořeněný překvapením. Na povel jsme všichni vyrazili na místo určení, kde jsme se střetli s neméně početným nepřítelem. Ono překvapení byly dýmovnice, které měly svým kouřem zahalit celou oblast. Ale počasí neporučíš a dým, který se měl držet pěkně u země, se spíš zvedal k vrcholkům stromů. Samotný střet netrval ani deset minut a našich pár přeživších bylo vytlačeno z bojiště. Dál se ale hrálo o vlajky a před koncem hrací doby se naší straně povedlo dobýt a udržet všechny tři vlajky. Po ukončení následoval přesun zpět do tábora, odstrojení a volná zábava. Po krátkém odpočinku se náš tým dohodl a rozhodl, že navštívíme nedalekou hospodu, kde jsme plánovali pojíst a hlavně vyprázdnit střevní trakt. Když jsme tam dorazili, byli jsme zaskočeni faktem, že hospoda je teprve v záběhu a nevaří se (ale sociální zařízení měli!). Vzali jsme zavděk Radegastem a jeli na klobásu do tábora. Po jídle a pivku jsme šli spát.

V šest hodin ráno se nikomu vstávat nechtělo a i když se organizátoři vehementně snažili nás vzbudit, vstali jen někteří. Po sedmé hodině jsme se s Lukýnem rozhoupali a vylezli z našeho přístřešku. Následovala zrychlená příprava, ujištění, že ostatní z BSB vstávat nebudou a už jsme upalovali na ranní brífink a opět přesun. Obě strany znatelně prořídly, oproti sobotě se nedělní hry zúčastnila zhruba polovina sofťáků. Hrálo se jen na dvě vlajky a vzhledem k tomu, že jsme obě měli ze včerejška v držení my, byla teď řada na Milici, aby se snažili dobývat. To se jim i povedlo, když úplně všichni zaútočili na jednu z našich vlajek. Obránci, zhruba dvě třetiny našich sil, neměli proti přesile šanci, i když odolávali hodně dlouho. My ostatní (já, Lukýno a tři další modří) jsme u druhé vlajky očekávali okamžitý nápor, ale nepřítel oproti očekávání nezaútočil a jal se opevnit na pozici u dobyté vlajky, iniciativu opět nechal na nás. Po pár našich bezzubých pokusech o proražení jejich obranou se organizátoři rozhodli k radikálnímu kroku, a zrušili už druhou vlajku, zrovna tu v našem držení. V té době měl už nepřítel značnou převahu (osmnáct proti tuctu bojeschopných, navíc už bez Lukýna) a stačilo mu čekat, zatím co my nabíhali jak prasata na porážku a nepomohl nám ani okamžitý refresh na předsunutém mrtvolišti. Morálka většiny modrých se kamsi vytratila. Akci završil hrdinský obchvat nepřátelských pozic a pokus o překvapení nepřítele v týlu; tři jsme na ně ale nestačili a proti zhruba tuctu nepřekvapených nepřátel (záhadný únik informací) jsme neměli šanci a padli jsme. Neděle tedy skončila vítězstvím Milice a šlo se zpět do tábora, kde proběhlo oficiální ukončení a pár slov od hlavního organizátora Krbce. Poté jsme strhli naše ležení, zabalili věci do auta a vyrazili jsme jen ve třech (Simír a James odjeli už před polednem) na prohlídku zrekonstruované zříceniny hradu Svojanov. Víkend jsme završili zastávkou na Baldě, kam jezdíval Butch na již zmíněnou chalupu.

Závěrem bych chtěl pochválit organizaci celé akce, které se zhostil místní tým Airsoft Bystré. U každého stanoviště měli své lidi, vše měli pod dohledem a dynamicky se snažili přizpůsobit hru aktuální situaci. Doufám, že se příští rok zase sejdeme, prý to bude ještě lepší než letos.

Prochi

Více fotek - Ultimate Battle 2013